Otec samoživitel chodil denně do práce 18 km

Kolegové se mu složili na auto.

Každý den vyrážel  21letý samoživitel Trenton Lewis na téměř 18kilometrovou trasu do práce (9 kilometrů tam a 9 zpátky), ve které začíná ve 4 ráno nakládat dodávky. Cesta mu zabrala více než tři hodiny. Sám vychovává svou čtrnáctiměsíční dceru Karen a nemohl si auto dovolit. Přestože to takto praktikuje už více než sedm měsíců, nikomu z kolegů o tom neřekl. „Jsem moc hrdý,“ vysvětluje  důvody, proč se ostatním nesvěřil. „Cokoliv Karen potřebuje, jsem to já, kdo jí to má poskytnout,“ dodal. Obdobně to ale zřejmě neviděli právě kolegové ve společnosti UPS v arkansaském Little Rocku. Když se o jeho potížích dozvěděli, shodli se, že mu v jeho tíživé situaci pomohou. A koupili mu auto. „Spousta lidí, kteří na auto přidali, tě ani nikdy neviděla. Ale chtěli pomoci,“ řekl  při předání jeden z kolegů. „Když trávíš čas s dobrými lidmi, pak se také dobré věci stávají,“ dodal a pak vytáhl z kapsy klíče.

Trenton podle svých kolegů nikdy v práci za celou dobu svého působení u společnosti nechyběl, nikdy ani nepřišel pozdě. A to bez ohledu na počasí. O to více je překvapilo, s jakými potížemi se potýká a že si v dnešní době kvůli své situaci nemůže dovolit to, co je pro většinu z nich automatické. Trenton se televizi ABC svěřil, že v době, kdy se jeho dcera narodila, žádné zaměstnání neměl. Věděl, že to musí změnit a vzít i práci, která bude ve vzdálenějším místě, aby ji uživil. Kolegové Patricia a Kenneth Bryantovi se o jeho každodenních cestách dozvěděli až po několika měsících v podstatě náhodou. „Ona je jako moje druhá máma. Vlastně na mě byla naštvaná, když zjistila, že do práce chodím pěšky,“ vzpomíná  Trenton. „Musí to být opravdu odhodlaný mladý muž, když každý den do práce chodí pěšky,“ uvedl  pro televizi ABC Kenneth Bryant. A tak Keneth, který u UPS spolu se svou ženou pracuje už téměř 40 let, začal od kolegů postupně sbírat příspěvky na auto. Většina ze zaměstnanců ani mladého otce neznala, byla ale ohromena jeho příběhem a odhodláním. Chtěli tedy pomoci. „Každý, koho jsem oslovil, řekl ano,“ popisuje  Kenneth. O příběhu spolupracovníka vyprávěl i prodejci aut, který pak dal v okouzlení pracovníkům na jejich dárek nejnižší možnou cenu.

Protože kolegové chtěli, aby bylo předání perfektní, a Trenton tak na něj nikdy nezapomněl, namluvil mu, že se na venkovním parkovišti koná pravidelné setkání zaměstnanců. Tam se pak Kenneth ujal slova. Z videa, které předávání auta mladému samoživiteli zachycuje, je zřejmé jeho naprosté vyvedení z míry. Usedá do auta a stále se chytá za srdce, nedokáže tomu uvěřit „Dostali jste mě. Jsem vám strašně vděčný. Vůbec nevím, co říct,“ promlouval ke svým kolegům. Zatímco doposud musel dennodenně vycházet z domova už před půlnocí, dnes díky kolegům odjíždí ve 3:30 a vrací se hned po práci. Zbývá mu tak mnohem více času na péči o svou roční dceru.

Schreibe einen Kommentar

Deine E-Mail-Adresse wird nicht veröffentlicht. Erforderliche Felder sind mit * markiert.